V posledních letech se stále častěji mluví o úbytku opylovačů. Přestože nejčastěji slýcháme o včelách medonosných, v krajině hrají nezastupitelnou roli i čmeláci, samotářské včely, motýli či pestřenky. Příčiny jejich úbytku jsou různé – od intenzivního zemědělství a úbytku přirozených stanovišť po změny klimatu. Právě soukromé zahrady však mohou sloužit jako důležité útočiště pro tato důležitá zvířata. Pokud víme, jak na to, může se i běžná městská nebo venkovská zahrada proměnit v malý ráj pro opylovače.
Volba správných rostlin
Základním krokem, jak opylovače do zahrady přilákat, je výběr vhodných rostlin. Důležité je, aby zahrada nabízela pestrou paletu květin v průběhu celé sezony – od brzkého jara do pozdního podzimu. Na jaře pomohou třeba krokusy, sněženky, plicníky nebo sedmikrásky, v létě levandule, mateřídoušky, dobromysl nebo sléz. Na podzim pak přijdou vhod astry, rozchodníky či vřesy. Ideální jsou rostliny s otevřenými květy, do nichž se opylovači snadno dostanou – na rozdíl od přešlechtěných plnokvětých odrůd, které často neobsahují pyl ani nektar.
Místo pro divoké kouty
Zahrada nemusí být dokonale upravená, aby byla krásná – právě naopak. Pravidelně stříhaný trávník a sterilní záhony opylovače příliš nelákají. Necháte-li část zahrady růst divoce, bez pravidelného sekání, vytvoříte ideální prostor pro různé druhy hmyzu. Louky s kopretinami, jetely nebo zvonky poskytují potravu i úkryt. Vyplatí se také ponechat v koutě zahrady hromádku kamení, dřeva nebo listí – mohou sloužit jako úkryt pro čmeláky nebo jiné druhy samotářských včel.
Domečky pro hmyz – ale správně
V posledních letech se staly hmyzí hotely módním doplňkem zahrad. Jejich užitečnost však závisí na provedení. Nekvalitní výrobky, často prodávané v hobby marketech, mohou být pro hmyz spíše pastí než pomocí. Ideální „hotel“ by měl obsahovat různé dutinky z přírodních materiálů – například bambusové tyčky, dřevo s vrtanými otvory nebo duté stonky. Otvory by měly mít hladké stěny a různou hloubku, aby vyhovovaly různým druhům. Důležité je také umístění – na slunné a suché místo, chráněné před deštěm.
Voda jako nezbytný zdroj
Zatímco o potravu se většina zahrad dokáže postarat, voda bývá opomíjená. Přitom i opylovači potřebují pít. Na rozdíl od ptáků ale často preferují mělké vodní zdroje, kde se mohou bezpečně usadit. Stačí mělká miska s kamínky nebo plovoucím mechem, kterou pravidelně doplňujeme. Taková malá napajedla mohou být zároveň i dekorativní součástí zahrady.
Chemie do zahrady nepatří
Mnozí zahrádkáři sahají po postřicích automaticky, přitom chemické pesticidy a herbicidy bývají jednou z hlavních příčin úbytku hmyzu. Pokud je cílem vytvořit prostor pro opylovače, je důležité se jim vyhnout. I biologická ochrana rostlin – například využití predátorů nebo přírodních výluhů – je mnohdy dostatečně účinná a zároveň bezpečná pro užitečný hmyz. Pokud se přece jen musíte uchýlit k zásahu, vždy volte šetrnější přípravky a aplikujte je ve večerních hodinách, kdy jsou opylovači méně aktivní.
Vzdělání jako součást péče o zahradu
Opylovačům můžeme pomáhat nejen vlastní zahradou, ale i sdílením informací a vlastního nadšení. Rodiče mohou dětem ukázat, jaké druhy v zahradě žijí, co mají rádi a jak jim mohou pomoci. Školky a školy stále častěji zakládají včelí záhony nebo chovají čmeláky ve speciálních úlech. I komunitní zahrady ve městech mohou fungovat jako centra podpory biodiverzity a vzdělávání. Pomoc tak nemusí být jen individuální, ale i komunitní.
Malé kroky, velký dopad
Péče o opylovače není složitá ani drahá. Často stačí jen trocha ohleduplnosti a ochoty vnímat zahradu jako součást širšího ekosystému. Každý květ, který nabídneme, každý úkryt, který necháme vzniknout, může být rozdílem mezi přežitím a úhynem pro některý druh. A co je na tom nejkrásnější? Zahrada plná bzukotu, barev a života není jen prospěšná – je i nesmírně krásná.
